Když čtrnáctiletá Kristýna L. posílala stejně starému Martinovi K. fotografii, na které si hraje se svým milovaným psem Alexem, tak ještě netušila, že začínající virtuální kamarádství skončí jejím psychický traumatem, se kterým se bude potýkat ještě několik let. Vše začalo naprosto nevinně, když jí kamarádky ze třídy řekly, že se jim na sociální síti ozval pěkný kluk z Jihlavy a začal si s nimi psát. Kristýna je sama požádala, aby se mu o ní zmínily a nenápadně ho ujistily o tom, že by jí v žádném případě nevadilo, kdyby ji kontaktoval.
Zpočátku si Kristýna užívala zájmu ze strany Martina a lichotilo jí, že se o ní zajímá kluk, který má stejné záliby a koníčky jako ona a navíc je velmi inteligentní. Virtuální přátelství přerostlo v lásku a Kristýně proto nepřišlo vůbec divné, že po ní chce Martin zaslat fotografii, na které bude úplně nahá. On jí přeci také slíbil zaslání podobné fotografie. Jakmile ji odeslala, tak se Martinovo chování úplně změnilo. Z milého a vtipného přítele se rázem stal vulgární agresor, který Kristýně jednoduše sdělil, že pokud mu nezašle další intimní fotografie, tak tu stávající zveřejní na falešném facebookovém profilu, který založí. Kristýna ze strachu souhlasila a fotografie zaslala, styděla se za to, co udělala a měla ohromný strach, aby se to nedozvěděli rodiče a spolužáci ve škole.
O několik měsíců a několik desítek zaslaných fotek později Martin Kristýně napsal, že se s ní chce sejít a kdyby náhodou nesouhlasila, tak ať si uvědomí, že o její fotografie by určitě měli spolužáci zájem. Kristýna se psychicky složila a věc oznámila Policii ČR…
Příběhů, jako je tento, se odehrává po celé republice tisíce denně. Obliba tzv. „sextingu“ mezi dětmi mladšími 15 let každoročně stoupá a často se pro ně stává dobrodružstvím, ochutnávkou zakázaného ovoce. Neuvědomují případné následky a nepřipouštějí si, že sdílením svých intimních fotografií s ostatními riskují jejich zneužití – o tom, že se dopouštějí protiprávního jednání ani nemluvě (§ 192 Trestního zákoníku – Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií). U jakýchkoliv digitálně šířených dokumentů přitom platí jediná pravda: pokud se jednou dostanou do on-line světa, tak v něm zůstávají navždy, bez ohledu na to, zdali byly smazány ze serverů nebo ne.
Vraťme se ale k příběhu Kristýny a Martina. Případem se ihned začali zabývat policisté ze specializovaného útvaru, který vyšetřuje kybernetickou kriminalitu a poměrně rychle se jim chlapce podařilo vystopovat. Ve skutečnosti se však jednalo o jednatřicetiletého muže z Vysočiny, který obdobným způsobem vylákal intimní fotografie od více než 70 dívek. Plánované setkání, na které byla Kristýna vylákána, již probíhalo pod dohledem několika kriminalistů a ve chvíli, kdy se vyděrač dostavil, byl zadržen Policií ČR. Příběh však šťastný konec nemá – ačkoliv byl pachatel dopaden před tím, než stihl cokoliv zveřejnit na internetu, popřípadě než stihl fyzicky ublížit Kristýně, tak ale psychické útrapy, kterými si dívka prošla, na v ní zanechaly hluboké rány, které se budou zacelovat ještě hodně dlouho.
Specializované útvary, které bojují proti kybernetickým zločincům, spadají do struktury Policie ČR a slouží na nich policisté, kteří často začínali svoji kariéru na obvodních odděleních. Ačkoliv je jejich práce psychicky velmi náročná, tak ale cítí zadostiučinění vždy, když se jim podaří nebezpečného pachatele dopadnout a jsou hrdí na to, že pomáhají často bezbranným dětem.
kpt. PhDr. Ondřej Moravčík
