V sobotu 25. června 2016 jsme byli nuceni využít pomoci v akutní chirurgické ambulanci. U dospělého syna po operaci pravého kolene se zhoršil otok celé nohy a stupňovala se bolest, ne však v místě operační rány. Vzhledem k tomu, že s operovanou nohou není schopen řídit a nechtěli jsme zneužívat záchrannou službu, když máme k dispozici vlastní vozidlo, dovezla jsem syna sama. Do fakultní nemocnice na oddělení Emergency jsme dorazili krátce po 19. hodině. Na dotaz na recepci, zda syn bude ošetřen na této ambulanci nebo zda máme dojet na pohotovost na ortopedickou kliniku, když se jedná o zhoršení stavu po operaci, nám sestra po konzultaci v ordinaci sdělila, že syn bude vyšetřen zde. Na místě jsme zjistili z informační cedule, že právě probíhá ošetřování pacientů se závažným úrazem. Tušili jsme, že tedy asi budeme muset chvíli čekat. Jenže skutečnost předčila naše nejhorší očekávání. Zhruba hodinu prvního čekání nebyl ošetřen snad ani jeden z pacientů, kteří tam byli před námi. Syn přišel na řadu až po více než dvou hodinách čekání. Byl odeslán na vyšetření ultrazvukem, během cca 15 minut jsme byli zpět na Emergency.
Poté byl syn pozván znovu do ordinace k dovyšetření. Avšak vzápětí jsme byli z ordinace vykázáni zpět do čekárny s informací, že opět vrtulník přiváží závažný úraz. Syn trpěl stále se stupňujícími bolestmi, na můj dotaz, zda by mohl dostat aspoň něco proti bolesti, jsme byli znovu upozorněni, že musíme do čekárny a musíme počkat. Bohužel zde nebylo možno umožnit mu nějakou úlevovou polohu nohy, aby aspoň tímto způsobem bolest trošku zmírnila. Musím říci, že personál byl ochotný, na prosbu o poskytnutí ledu na zchlazení bolavého místa jsme led bez problémů dostali. Ale čekali jsme další dvě hodiny. Mezitím jsem zjišťovala, zda by bylo možné opravdu syna dovyšetřit na ortopedické klinice, kde prý pohotovost funguje. Na dotaz na recepci na Emergency mi bylo sděleno, že nevědí, zda nás vezmou. Vzhledem k tomu, že nikdo nevěděl, jak dlouho ještě nebude fungovat lékařská péče na Emergency, šla jsem se zeptat na ortopedickou kliniku na možnost ošetření na této klinice. Na budově mají velkou informační tabuli, jak mají pacienti postupovat při vyhledání pomoci na pohotovosti, ev. jaké telefonní číslo mají volat. Postupovala jsem podle pokynů, avšak byla jsem přímo šokována. Zvonila jsem na příslušné zvonky a zkoušela telefonovat na uvedené číslo opakovaně, celkem třikrát. Bez reakce. Ani na jedno zazvonění, ani na jeden telefonát nebyla žádná reakce. Zkrátka na pohotovost na ortopedii se v nočních hodinách pacient nedostane.
Vrátila jsem se tedy zpět na emergency, kde stále nedošlo k žádnému posunu v ošetřování pacientů. To už tedy na mě bylo moc, synovi se bolest stále zhoršovala, nevěděli jsme výsledek z vyšetření ultrazvukem, opakovaně jsem tedy pracovníka na recepci žádala, aby zajistili synovi aspoň možnost lehnout si na lehátko a úlevu od bolesti. Po krátké diskusi zdravotník odešel do ordinace a vzápětí jsme byli pozváni do ordinace, kde byl syn dovyšetřen a zaléčen. To bylo cca v 23,15. Postupně během doby při čekání jsme zjistili, jak vlastně funguje organizace lékařské pohotovosti – chirurgické a interní ambulance. V momentě, kdy je záchrannou službou přivezen pacient (nebo pacienti) se závažným úrazem, přestane fungovat lékařská služba pro pacienty v čekárně, kteří se dopravili sami. Podotýkám, že současně s námi v čekárně bylo více lidí s úrazem, s bolestmi. Jenže měli možnost se dopravit vlastním autem, proto museli čekat. Tato organizace péče na emergency je velice zvláštní. Proč není posílen tým lékařů na přechodnou dobu na akutních ambulancích v době ošetřování pacientů s těžkými úrazy? Přece není možné, aby pacienti, kteří se dopraví sami, trpěli tím, že najednou není žádný lékař, který by pokračoval v ošetřování pacientů, kteří čekají v čekárně. Vím, že jisté případy mají přednost, to vůbec nezpochybňuji. Ale nechápu, že člověk s akutní bolestí musí čekat více než 4 hodiny na ošetření. V podobném stavu jako syn byli ve stejnou dobu v čekárně minimálně další tři pacienti. Chtěla vyzdvihnout ochotu a vstřícnost personálu, který v rámci možnosti pacientům vyhoví. Pracovala jsem dlouhou dobu ve zdravotnictví a chápu situaci, v jaké se nacházejí zdravotníci, ale také by někdo měl chápat pacienty čekající dlouhou dobu na ošetření.
